2. kapitola

24. november 2012 at 17:45 | Ellie |  Ellie Bennett and her weird life - 1. série
Další kapitolka :D

Cesta k nejbližší autobusové zastávce trvá patnáct minut. Já na to mám sotva deset minut. Zkoušela jsem běžet, ale s těma botama to šlo těžko. Bolí mě nohy, ale stihla jsem to. Oddychla jsem si. Pomalu jsem došla k zastávce a vytáhla jsem si mobil. Autobus má přijet až za dvě minuty. Páni jsem dobrá. Rozhlédnu se po zastávce, jestli tam není volné místo k sezení.

Bohužel, já dnes nemám štěstí, takže si asi postojím. Na lavičce sedí kluk, asi o rok starší, s kapucí na hlavě. Vedle něj sedí holka s čepicí týmu Yankeeů a nějaký kluk, který měl na hlavě klobouk.
Ten kluk s kloboukem najednou zvedl obličej, takže jsem mu viděla do očí. Byl to Ed! To pako vypadalo celkem vyspale a šťastně. Pokynul hlavou a já jsem přišla blíž k němu. Podal mi ruku a já si mu sedla na klín a bouchla jsem ho do prsou.

Ta holka s tou čepicí se na nás znechuceně podívala a zatvářila se ještě víc znechuceně, když viděla, že si Ed zapálil cigaretu. Asi moc nemá ráda kuřáky, nebo je taky kuřačka, která si právě odviká. A nebo se jí prostě nelíbíme. Ed se na ni podívá a chvíli jí kouká do očí a ona potom drkne do toho kluka vedle ní a vstane. Ten kluk se na ni podívá, ale nevypadá, že by se chystal vstát.
Ta holka se z nějakého, mě neznámého důvodu, chce dostat co nejdál od nás a vezme toho kluka za ruka a postaví ho násilím. Mezitím mu spadne kapuce a já si můžu prohlídnout bez ní. Má černé rozcuchané vlasy, které vypadají jako kdyby je tak měl naschvál. Otočí se aby si z lavičky vzal batoh a u toho se podívá na Eda, jako kdyby mu četl myšlenky. Pak zavadí pohledem o mě a já si můžu prohlédnout jeho oči.
Mají nádhernou zelenomodrou pronikavou barvu. Jsou nádherné. On je celý nádherný, ale vypadá to, že ta otravná holka je jeho přítelkyně. Odtrhne ode mě oči a jde za tou holkou. Ed se jen zavrtí a podívá se na mě.
"Nemyslíš, že teď, když je ta lavička skoro volná, tak by jsi si mohla sednout sama, ne?" zeptá se mě.

"Ne," zavrtím hlavou. On jen protočí oči, ale už neprotestuje. Po asi dvou minutách přijede autobus. Ha, má zpoždění. Stoupnu si a postavím se blízko těch dvou, jelikož stojí u dveří od autobusu. Ed típne cigáro a stoupne si za mě. Ti dva nastoupí a ta holka za ně zaplatí. Jedou na konečnou.
Vystoupala jsem po schodech a zaplatila jsem si jízdenku do St. Fines. St. Fines je ulice, na které mi matka domluvila brigádu. Mám pracovat jako chůva. Jeden problém je v tom, že já jsem v životě děti nehlídala.

Jdu uličkou a míjím nějakou paní s psíkem v neforemném oblečku, který mu určitě ušila. Ta paní zvedne pohled od pletacích jehlic a proskenuje pohledem Eda, který jde za mnou. Co s ním všichni mají?

Nad tím jen zakroutím hlavou a jdu dál. Sednu si těsně za ty dva ze zastávky a nechám Eda aby si sednul vedle mě. Sedne si a já si na něj vyložím nohy. Někdo by si možná mohl myslet, že mu to vadí, nebo že spolu chodíme., ale já vás musím vyvést z omylu. Nechodíme spolu a ani mu to nevadí. Je to takový náš zvyk. Chováme se k sobě jako pár, jen proto aby Eda neotravovaly ty holky co se chovají jako slepice a mě neotravovali kluci, kteří jsou mírně divní a blbí. Je to férová hra.






Vystoupila jsem z autobusu a začala podle lístečku s adresu hledat ten dům, kde mám hlídat děti. Aha, tam je. Je to malý rodinný domek se dvěma patry. Zazvoním na zvonek a čekám, až mi někdo otevře. Už když chci odejít, se najednou rozletí dveře a v nich stojí holka asi o tři roky starší.

"Ty jsi ta na hlídání?" zeptá se mě a prohlíží si mě od hlavy k patě.

" Jo, to budu asi já." Je mi to celkem nepříjemné.

"Mami?" ozve se za tou ženou.

"Ano?" odpoví ta žena a já vykulím oči. Ona je matka? No páni, začínám jí obdivovat. Té holčičce, která se objevila za ženou mohly být tak tři roky, což znamená, že se jí musela narodit ve stejném věku jako je teď mě.

"Kdo je ta holka?" zeptá se to malé děvčátko.

"To je tvoje chůva. A utíkej dovnitř ať nenastydneš," odpoví jí její matka a ta malá holčička odběhne.

"Jsem Madison a tamto byla moje dcera Penelope. A ty jsi?" zeptá se mě Madison a podá mi ruku.

"Ellie," odpovím a přijmu její ruku.

"Pojď dál Ellie," pozve mě dovnitř a já ji následuju.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Polyphasic Sleep Polyphasic Sleep | Email | Web | 24. november 2012 at 19:26 | React

Vyvíjí se to pěkně.. těším se na další:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement