1. kapitola - R?

26. june 2013 at 20:59 | Ellie |  HP - Really?
Překvapení!
Je tu! A já vím, že už sem nikdo nechodí, ale ani mě to netrrápí :DD (teda, už ne jako dřív)
Tahle kapitola není nic moc, ostatně, jako všechno z mojí "dílny" takže nečekejte zázraky.
Pro Ronnie, která si o to napsala a pro Polyphasic Sleep, které to slibuju už skoro rok:))


"Nechápu, jak jsem ti na to mohla říct jo!" naštvaně jsem si v zrcadle upravovala drdol, zatímco starec popíjel citrónový čaj, na kterém je téměř závislý. Kecám, on je na něm úplně závislý.
Prostě jsem odsouhlasila, že je tu nechám bydlet. Vážně si teď říkám, že v tu chvíli jsem musela být hodně mimo. Jak by s tím zdravý člověk mohl souhlasit! To je prostě nahlavu.
"Přestaň srkat!" okřikla jsem ho pohoršeně. Je mu devadesát a srká čaj, jak malý dítě! To je fakt úžasný! Teda, nevím, jestli je mu devadesát, ale vypadá na to, ne?
"Buď v klidu, má milá." Tak v tuhle chvíli jsem měla chuť mu jednu vrazit. Jaký má milá?!
"Buď v klidu?! Buď v klidu?! Za hodinu se mi mají do baráku nastěhovat naprosto cizí lidi a ty mi řekneš buď v klidu?! A to opomíjím to, že si mě oslovil 'má milá'!" Díchej, Gab, díchej. Otočila jsem se od zrcadla a přešla jsem k oknu. Byla jsem nervózní a to hodně. Neměla jsem ráda návštěvy. A už vůbec ne ty, co trvaly déle než den.
Ozval se alarm, který ohlašoval to, že se na můj pozemek přemístil někdo nezvaný. Překvapeně jsem sebou trhla a vytáhla z podvazku hůlku zdobenou smaragdy.Stařec vstal a podíval se z okna. V zápětí se usmál. Vážně mě s tím, jak se pořád směje, jak měsíček na hnoji pěkně štve.Zvlášť když jsou mu u toho vidět zuby. Brr, ta jeho mezera! Fuj, je mi z toho blivno!
Onen stařec, s mezerou mezi zuby, přeběhne ke dveřím, ze kterých vzápětí vykročí plný elánu. A to bylo před hodinou řečí, že už je starý na to, aby vylezl deset schodů!
"Jasmine, Henry!" zvolal a kráčl směrem k vysokému snědému muži s černými rozčepýřenými vlasy a k ženě, přibližně o hlavu menší než on, s vlasy až po pas.
"Albusi, rád tě vidím!" podal mu muž jménem Henry ruku a druhou mu položil na rameno. Tím, že postoupil ke starci mi odhalil pohled na tři lidi, přibližně v mém věku. Jeden byl vysoký a tmavovlasý. Bylo mi jasné, že už jsem ho někde viděla. Potom můj pohled zabloudil zpět na Henryho a pak mi to došlo. Byl to jeho syn! Páni, jsou si vážně podobní. Až na oči, ty má ten kluk po jeho matce.
Dál tam stáladívka s fialovým přelivem a hnědýma očima, stejnýma jako má kluk a Jasmine, takže nejspíše další dítě z jejich rodiny.
Poslední nebyl podobný nikomu z nich. Až na vlasy, které měly stejnou barvu, jako Henryho a jeho syna. Měl je delší, a upravené, ne jako ten druhý, kterému trčely do všech stran. Jeho bouřkově šedé oči skenovaly okolí až se nakonec zabodly do mě. Bylo mi záhadou, že mi připadal tak známý. Jeho arogantní pohled, kterým mě probodával i jeho postavení těla. Aristokrat každým coulem.
"Slečno Potterová, pane Pottere a pane Blacku. Rád bych vám představil vaší hostitelku!" Stařec ukázal na mě a oni ke mně stočili pohledy, které předtím upírali na starce. Black! Já to věděla! Věděla jsem, že ho znám!
 

1 person judged this article.

Comments

1 Ronnie Ronnie | Web | 27. june 2013 at 21:21 | React

WAW WAW WAW! strašně moc moc moc děkuju za tuhle kapitolku, je strašně krásná :D teď jsi mě ale napla ještě víc, než když jsem si přečetla  úvod takže... Kdy bude další? :-D :-D :-D ne vážně, je to strašně krásný a já se strašně těším na zbytek povídky :D

2 Polyphasic Sleep Polyphasic Sleep | Email | Web | 28. june 2013 at 17:41 | React

Paráááda! Moc se mi to líbí:) Mám pocit, že to bude ještě hodně zajímavé..
Přece jenom, ono je to vždycky zajímavé, když jde o Jamese a Siriuse pod jednou střechou.
Ehm.. kdy bude další?:D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement